Kuba, 0. díl: Pojedeme na Kubu!

  • Posted on: 10 January 2018
  • By: admin

Když jsme se v létě roku 2015 škrábali v kazašských horách z údolí řeky Aksu, aniž bychom věděli, zda to vůbec přežijeme, stopovali jsme jednoho medvěda a další zas stopoval nás, neměli jsme vodu, zato jsme měli průjem, byla nám zima a neměli jsme kde přespat, Děcko proneslo, že by bylo hezké, kdybychom další rok jeli třeba na Kubu. Napůl šílení hlady jsme si mysleli, že je to dobrý nápad, a dohodli jsme se, že další rok teda poletíme na Kubu, kde to bude hezké a kde nebudou žádné hory.

I když jsme hlad zahnali, stále jsme si mysleli, že jet na tropickou Kubu v létě, uprostřed období dešťů, je dobrý nápad, a tak jsme se někdy kolem dubna 2016 sešli, zakoupili letenky (já a Hilda celkem na tři týdny, pracující pánové Děcko a Jen pouze na dva týdny) a dohodli se, že se někdy dohodneme na podrobnostech.

Jednou z těchto podrobností bylo vízum (turistická karta). A tady nastalo první setkání s pravou Kubou. Nikde se nedá přesně dočíst, jak se dá kubánské vízum pořídit jinak než přes různé agentury, které za to chtějí nehorázné peníze. Iniciativní Hilda nakonec zvedla telefon a zavolala na ambasádu, kde jí řekli, kdy mají otevřeno, že vízum stojí 750 Kč, pokud si vy sami podáváte žádost, a dvojnásobek, pokud na ambasádu jede místo vás někdo jiný. Na vízum existuje formulář, který je potřeba vyplnit, a jsou k němu potřeba dvě pasové fotografie. Dále potřebujete cestovní pas, kopii letenek a informace o tom, kde budete první tři noci nocovat.

Vypisování žádosti o vízum se ukázalo být jako oříšek, a to nejenom vzhledem k jazykové bariéře (Kubánci uznávají pouze jediný jazyk, a tím je španělština), ale také díky tomu, že jsme nemohli říct, kde budeme trávit první tři noci. Chtěli jsme si s sebou vzít spacáky a karimatky, ale jelikož je kempování na Kubě zakázané, víza by nám takto nejspíš neudělili. Měli jsme v plánu se občas ubytovat u místních (v tzv. casa particulara) - takové ubytování se ale vždy shání až v daný den, a tak i v případě, že bychom nespali první tři noci venku, nebyli bychom schopni říct jména konkrétních cas. Děcko nakonec náhodně vybralo nějaký hotel v Havaně s tím, že přece nikdo nebude telefonovat na Kubu, aby zjistit, zda tam skutečně máme rezervace.

Vzhledem k ceně zařízení víza v nepřítomnosti jsme se rozhodli, že si společně uděláme výlet do Prahy, a už jsme vybírali datum, když jsem se shodou okolností ocitla v Praze o několik dnů dříve, než měli ostatní v plánu. Protože jsem s sebou měla většinu potřebných dokumentů na vyřízení svého víza (chybějící pasové fotografie se dají zařídit v automatu na Masarykově nádraží a ve vedlejším květinářství jsou zvyklí na půjčování nůžek k jejich rozstříhání), vydala jsem se přes celé město na ambasádu sama. Níže následuje sms zpráva, kterou jsem téhož odpoledne poslala zbytku svých spolucestovatelů.

Viza na Kubu se daji zaridit primo v centru Prahy, za 800, staci vam pouze pas dane osoby a cele to trva zhruba 37 vterin. Takze pokud jste tak jako ja vyplnovali zadost, tiskli letenky, nechali si v automatu delat pasovky, ktere jste nasledne strihali nuzkami pujcenymi v kvetinarstvvi, jeli pres pul Prahy na ambasadu, kde meli i pres otviraci hodiny zavreno (kubancum se zrovna dneska nechtelo do prace), a pak jeli podle instrukci na vchodu ambasady zas zpatky do centra, vsechno jste to delali zbytecne. Staci nekoho vyslat do te jedne cestovky s pasem a osmi stovkami. Manana.

Tehdy jsme se tomu smáli a říkali jsme si, že ještě ani nejsme na Kubě, a už zažíváme pravou Kubu. To jsme se ale šeredně pletli...

Kuba

Přidat komentář

CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.