Stopem do Pobaltí, 3. díl: Nejedeme do Rigy a žerou nás medvědi

  • Posted on: 28 May 2018
  • By: Tilda

Čtvrtý den naší cesty se probouzíme poblíž Ukmerge a klasicky si hledáme vhodné místo na stopování. Chceme dále pokračovat do Lotyšska, konkrétna do města Riga. Takový je tedy plán.

Brzy nám zastaví kamioňák, který prakticky nemluví, jen kývá, když říkáme slovo Riga, a tak kněmu nasedáme. Projednou se nebavit s řidičem nám, královnám asociálů, vůbec nevadí, a tak jen mlčíme a díváme se z okna. Po pár stovkách metrů se přiblížíme k odbočce na Rigu - ale náš řidič pokračuje dál rovně!

Co teď? Chtěly jsme do Rigy, řidič říkal, že jede do Rigy, ale cedule říkala, že na Rigu je to jinudy, stejně tak má online mapa s GPS také říkala, že vůbec nejedeme na Rigu. Nechceme způsobit zbytečnou paniku, a tak se řidiče opatrně a nenápadně ptáme, kam přesně má namířeno.

Kamioňák míří do města jménem Daugavpils, kde nás chce vyhodit u odbočky na Rigu. Z Ukmerge do Daugavpils je to 140 kilometrů. Z Ukmerge do Rigy je to 218 kilometrů. A z Daugavpils do Rigy je to 224 kilometrů. Takže s tímto kamioňákem si zajedeme 140km jenom proto, abychom to do Rigy měli ještě o dalších 6km dál. V duchu kamioňákovi nadáváme a slibujeme si, že našim dětem budeme vtloukat zeměpis do hlavy už od narození.

Protože jsme ale před začátkem cesty neměly prakticky žádný plán, tato zajížďka vlastně neměla co pokazit. Kamioňák nás zavezl sice dále od Rigy, zato více na sever, čímž nám naplánoval zbytek cesty - pojedeme prostě na sever, a Rigu navštívíme až při zpáteční cestě. Uděláme tak skutečně pěkné kolečko.


Tahle luxusní tříproudová dálnice že vede do Rigy?

Jsme tedy vyhozeny už v Lotyšsku u Daugavpils. Když nám nebylo souzeno navštívit největší lotyšské město, neuvidíme ani jedno druhé největší, a tak místo do centra Daugavpils stopujeme do sedmého největšího lotyšského města ležícího mezi sedmi pahorky - Rezekne. Brzy nám zastaví další kamioňák, který nás vysadí až u výjezdu na Rezekne. Od toho jsou to do města cca 4 kilometry, protože ale máme těžké batohy plné rozbitých foťáků a deskovek, které nehrajeme, opět zvedáme palec - a staví nám první žena!

Mluví německy, což je příjemná změna oproti ruštině a poštině, kterou nás ve škole nikdo neučil.

Město Rezekne je velmi čistě a upravené, trochu překvapeně zjišťujeme, že v něm nevidíme žádného psa. Dokonalé anglické trávníky, ani jediný vyhozený odpadek, a přímo v centru nějaká místní slavnost s hudbou.

Nic z toho nás ale příliš nezaujme, neboť máme hlad. Obvykle se snažíme v cizích zemích ochutnávat místní jídla, teď ale máme takový hlad, že zamíříme do první prodejny jídla, kterou uvidíme - pizzerie. Uvnitř nás čeká milé překvapení, neboť se nejedná o obyčejnou pizzerii, ale o lotyšské bistro, kde ochutnáváme spoustu místních náhodně vybraných pokrmů, které chutnají... zajímavě. Tak, jako se u nás dává do všeho cibule, v Rusku a jemu blízkých zemích je to očividně kopr. A ten já nemám ráda. Ale je to lotyšské jídlo, které jedí místní, tak ho musím sníst taky.


Lotyšské jídlo, které by bylo dobré, kdyby neobsahovalo tolik kopru.

Rezekne se nám velmi líbí, mimo jiné z následujících důvodů:
1) Opravdu čisté a uklizené město, nebo minimálně centrum.
2) Poblíž centra je malý pahorek se zříceninou hradu, s výhledem do okolí.
3) Kousek za pahorkem teče řeka, ve které se dá vykoupat a vyprat. V době naší návštěvy byla značně rozvodněná a já se bála, že mě odnese proud, ale i tak. Pokud si někdy na cestách připadáte unaveně, špinavě a vidíte svět černě, umyjte se. Z vody vyleze úplně nový člověk, čistý, svěží a plný energie. A se spoustou vypraného oblečení. (Spousta = obě trička.)
4) Před pahorkem je supermarket, před kterým hraje mladý kluk na kytaru. A lidi mu hází peníze, protože má u pouzdra napsáno, že si vydělává na kolo.


Dokonalé Rezekne s doknalým anglickým trávníkem, dokonalou dlažbou, dokonale uklizeným hřištěm, a dokonalými matkami.


Zřícenina hradu na jednom ze sedmi pahorků.


LT = Litva, LV = Lotyšsko.

Trochu nás překvapuje, že všechen veřejný prostor je tak upravený, zatímco domy místních vypadají velmi chudě a oprýskaně.

Další velké město, které chceme navštívit, je až Tartu v Estonsku. Protože je příliš daleko, na stopovací cedulku píšeme jen GUL jako Gulbene, které je zhruba 90 kilometrů daleko. Nikdo nám ale nechce zastavit, nikdo nejede, a tak kráčíme městem dál na sever a máváme na všechna projíždějící auta.

První řidič nás svěze na polovinu cesty a vyhodí nás u opuštěné autobusové zastávky, kde bychom prý aspoň mohly přespat. Jelikož v noci často prší, přijde nám pohodlnější spát pod zastřešenou zastávkou než pod špatně nataženou malou plachtou.

I přesto ale zkoušíme ještě chvíli stopovat - a najednou před námi prudkým smykem zastaví auto. Z něj nám zamává řidička, která nás nakonec zaveze až do vesnice poblíž Smiltene, což je ještě kousek víc na sever než Gulbene.

V okolí je krásný les, a tak se rozhodneme si ustlat už tady, a pro jednou si chystat spaní už za světla. V posledních dnech často pršelo, takže není jednoduché si najít suché místo na spaní, ale i tak se nám to nakonec podaří. Chceme si v ešusu uvařit čaj, ale všude kolem je plno borůvek a brusinek, tak radši naplníme ešus jimi.

Ležíme ve spacácích pod hezky nataženou plachtou, cpeme se borůvkami, olivami a brambůrky, posloucháme zvuky lesa, prostě velmi příjemý večer - a pak přichází panika. Jsme poměrně daleko od civilizace, v divokém lese, a já si uvědomuju, že vlastně vůbec nevím, jestli v Lotyšských lesích nežijí medvědi. S medvědy mám spojených několik hrůzných nocí a dní v kazašských horách, které už bych nechtěla nikdy zažít. Všude kolem se ozývá nějaké šustění a praskání větví, co když kolem nás chodí medvědi? Lesní plody v okolí sice nebyly okousané, to ale přece neznamená, že tady nemůže být medvěd. Živě vidím ty titulky v českých novinách, dvě nezodpovědné turistky roztrhány medvědem při nelegálním kempování v lese.

Máme s sebou tablet s internetem, ale nedaří se mi vygůglit, zda se medvědi v Lotyšsku vyskytují pouze v zoo, nebo i v lese u Smiltene. Nechci spát u medvědů. Hilda mi něco říká, ale neslyším ji přes praskání větví pod celým stádem medvědů, které nás obklíčilo, a teď se k nám pomalu blíží. Šustění listí vysoko nad námi určitě nezpůsobuje vítr, ale další medvědi, kteří na nás číhají ve větvích stromů. A to hučení v dálce nejsou rychle projíždějící auta, ale další bručící medvědi.

Zatímco si tohle všechno vsugerovávám, celá ta představa mi přijde příliš absurdní, a tak nakonec sice spíme daleko od všech našich potravin, ale spíme, a spíme klidně, bez medvědů.

Přidat komentář

CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.