Stopem do Pobaltí, 4. díl: Z Lotyšska do Estonska

  • Posted on: 28 May 2018
  • By: Tilda

Pátý den se probouzíme živě a zdravé v lese, balíme si naše jídlo schované před medvědy zpátky do batohů, a po snídani vyrážíme klasicky k silnici.

Stojíme u silnice, máváme, zkoušíme to s cedulkou i bez ní, střídáme se, ale nikdo nám nestaví. V Lotyšsku je to celkově se stopováním slabší, místní řidiči buďto neznají zeměpis, nebo prostě jen nestaví. Po zhruba hodině stopování nám zastaví řidič, který nás popoveze pár kilometrů přes město Smiltene, u kterého jsme nocovaly, a vysadí nás u odbočky na město Valka, kam míříme.

Valka je malé městečko ležící na hranicích Lotyšska s Estonskem. Podobně jako náš Těšín má svou českou i polskou část, tak Valka leží v Lotyšsku, zatímco druhá polovina městečka, Valga, už leží v Estonsku. Středem města vede od roku 1920 hranice, jejíž zdi byly strženy v roce 2006. Protože mám velmi blízko k Těšínu, zastávka ve Valce byla nutná.

Nejprve ale bylo nutné se tam nějak dopravit. Ani za Smiltene nám nikdo nestaví, nikdo tam nejezdí, a navíc začíná pršet! Poprvé během naší cesty oblékám dlouhé kalhoty a bundu. Po asi půl hodině stopování v dešti nám konečně někdo zastaví a zaveze nás až do Valky.

Cílem naší cesty bylo dostopovat do Estonska, což se nám už téměř podařilo, jsme zhruba 50 metrů od hranic. Na tak dalekou cestu je třeba se posilnit, a tak si v místním bistru dáváme jakýsi guláš, který si tam dávají všichni ostatní.

Na záchodech visí cedulka, že toaletní papír se nehází do záchodu, ale do koše, což mi přijde nechutné. Tak pokroková země, a nemají normální potrubí!


Estonsko!

Po obědě se vydáváme k estonským hranicím. Dáváme si závod, ale protože se mi nechce běžet po kamíncích v huarache sandálích a s krosnou na zádech, vyhrává to Hilda, která si v cíli ukopává palec. Škodolibá Tilda se jí ptá, jestli jí to stálo za to.

Když už jsme v tom Estonsku, děláme menší statistiku. Do Estonska jsme dojely za necelé 4 dny, svezlo nás 15 řidičů v celkem 16 autech, najely jsme téměř 1600km. Daly jsme to!

Po sérii fotek z hranic se zase vydáváme stopovat. Celé město vypadá opět velmi chudě, domečky z dřevěnými okny obložené dřevem.


Domy na ulici Tartu ve městě Valga, dobová fotografie z roku 2017.

Stopujeme. Sice už jsme v Estonsku, ale ani tady není stopovací situace o moc lepší než v Lotyšsku. Nikdo nám nestaví, až se pro nás nakonec vrátí řidič ve vysoce luxusním vozu. Vůz je natolik luxusní a pokrokový, že s Hildou si v něm ani nezvládáme otevřít dveře. Estonsko je super!

Oproti Lotyšsku je zde rozdíl poznat na první pohled: řidiči v Estonsku mluví anglicky. Tento řidič je velmi upovídaný a je z nás nadšený, vypráví nám, jak během svého mládí prostopoval celou Evropu. Míří přímo do centra Tartu, což je přesně to, co chceme. Estonci jsou super!

Když nás tento řidič vysazuje v centru města před AHHAA vědeckým centrem (o kterém jsme se dočetli na blogu našich kamarádů, kteří zde byli na erasmu), dává nám jeho mail s rozkazem napsat mu jen co v pořádku dojedeme zpátky domů.

Venku prší, takže návštěva zastřešeného vědeckého centra nás láká daleko více než prohlídka místních památek. Předpověď počasí říká, že večer už pršet nebude, takže nebude problém se vyspat za sucha v jednom z místních parků.

Vědecké centrum je nejspíš hlavně pro děti, ale i my, přerostlé děti, si to v něm umíme užít. Kromě drsné výstavy připomínající human bodies si můžeme zkusit přejet vysoko visící lano na kole nebo si lehnout na postel z hřebíků. Estonsko je super!


Můj pokřivený charakter odhalili ve vědeckém centru ihned.


Lidské tělo rozřezané na vrstvy.

Centrum v 8 večer zavírá, ale my stále sedíme uvnitř na lavičkách, neboť i navzdory předpovědi venku stále prší. V jednu chvíli déšť trochu zeslábne, tak se vydáváme k jednomu z větších parků podél řeky Emajogi. Park je ale celý podmáčený, a tak i kdyby se nám podařilo natáhnout plachtu, lehly bychom si do bažiny a plachta by nám byla k ničemu. Estonsko není super.

Podaří se nám dojít k ještě většímu parku, ale ten je taky jedna velká bažina. Podle satelitního snímku z google map by se na jednom místě měla nacházet malá stříška. Míříme k ní celé promočené a promrzlé, a nakonec místo pod stříškou skončíme u podmáčeného sloupu s elektrickým vedením. Tak tady se taky nevyspíme.

Myslely jsme, že plachta nás ochrání před deštěm, na této podmáčené půdě by nám ale nepomohl ani stan. Nakonec vzdáváme nocování v parku, a rozhodneme se se utábořit pod převisem velké kanceléřské budovy na suché šikmé hlíně, kam prší jen občas. Budíčka pro jistotu nastavujeme na 6:30 ráno, abychom byl pryč dřív než prijdou první zaměstnanci do práce.

PS: Po našem návratu z cesty jsme splnily rozkaz a ozvaly se našemu řidiči. Dozvěděly jsme se, že celý večer projížděl parky a mosty v Tartu a hledal nás, aby nám nabídl nocleh u něj, v suchu, a litoval, že si nevzal naše telefonní číslo.

Přidat komentář

CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.