Stopem do Pobaltí, 6. díl: NP Laheema

  • Posted on: 21 June 2018
  • By: Tilda

Ráno začíná klasicky: za mírného deště a s několikerým posouváním budíčka. Nacházíme se NP Laheema a chystáme se na celodenní trek. Z nabízených tras jsme si dle internetových doporučení vybraly ten "nejdelší a nejtěžší", který je dlouhý celých neuvěřitelných 14 km a vede drsným a náročným terénem, a to úplnou rovinou. Estonci neznají náročnější terén, neboť jejich nejvyšší hora má vrchol ve výšce 318 m. n. m.

Protože jsme spaly kousek od moře, vedle kterého se navíc nacházel kohoutek s neslanou vodou, a venku bylo krásných 18°C, chtěla jsem si před započetím výletu zaplavat. Moře je ale příliš mělké, a tak i když v něm ujdu nějakých 50 metrů od břehu, stále mi voda nesahá ani po kolena, a tak plavání vzdávám a jdu se umýt pod kohoutek.


Zataženo, vítr a 18°C: ideální počasí na ranní koupel.

Po neuskutečněné koupeli se tedy konečně vydáváme na trek. Kdo mě zná, tak ví, že mám slabost pro masožravky, a tak místo koukání se kolem sebe koukám jen pod nohy. Výjimečně zvednu hlavu a vynadám Hildě, že kouká na stromy a nehledá masožravky na druhé straně chodníčků.

Kráčíme lesem, cpeme se borůvkami, a když nás omrzí hledat masožravky, vyhlížíme losy. Je zima, prší a fouká studený vítr, ale protože už jsme na Estonsko zvyklé, nevadí nám to, a já celý výlet absolvuji v šortkách a sandálech (což spíše než s navyknutím na počasí souvisí s mou fobií z uzavřených bot).


Takhle krásně vypadá NP Laheema. To modré nahoře není obloha, ale mraky odrážející blízké moře.


Zblblé z dlouhodobého nedostatku spánku a slunce občas vidíme fata morganu: modrou oblohu.


Ani stromům se nelíbí estonské počasí, a tak zvedají své kořeny a stěhují se.


Některým stromům se nedaří zvednout kořeny, a tak alespoň doufají, že je vítr odfoukne do teplých krajů.

Estonsko má komplexy ze svého nehezkého počasí, a tak se to snaží vynahradit spoustou jiných věcí. V lese žádné odpadky, keříky obsypané borůvkami, a na frekventovanějších místech trasy jsou velké lavičky se zásuvkami pro dobíjení telefonů. Uznejte, že to poslední už je trochu přehnané. My si ale nestěžujeme, zařízení dobitá předchozího dne v zavřeném baru opět dobíjíme, a vydáváme se zpátky do Vösu, kde jsme strávily minulou noc.


Krásně jasná obloha nás provázela drtivou většinu našeho pobytu v Estonsku.

Ani zásuvky v lavičkách ale nevynahradí to nehezké počasí, a tak si kupujeme na druhý den jízdenku do Rigy, hlavního města Lotyšska. Dostopujeme k autobusové zastávce, odkud nám další den má jet autobus (tentokrát si dvakrát ověříme, že je to ta správná zastávka), a steleme si ještě za světla v blízkém lese. Po prázdninách mě čeká post hlavního organizátora soutěže InterLoS, a tak stále vyhlížíme losy, ale žádného nevidíme.


Tak kde jsou ti losi?

Byť je NP Laheema velmi pěkný park, jsem z něj trochu smutná, protože jsem neviděla žádnou masožravku (určitě proto, že se Hilda pořádně nekoukala), ani žádného losa. Jednou jsme při cestě kolem hustého křoví na okraji lesa viděly tmavý pohyb a slyšely rychlý úprk většího zvířete, tak si namlouváme, že to byl určitě ten hledaný los, ale moc tomu nevěříme. Žádní losi ani masožravky v Estonsku nejsou, jsou to jen pověry, ve skutečnosti je tu jen déšť a zima. Ještěže už jedeme brzy pryč!

 

Přidat komentář

CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.